Agorafobie se vyznačuje výrazným strachem nebo úzkostí v situacích, kde je "obtížné uniknout nebo získat pomoc" při možných panických příznacích nebo jiných akutních stavech. Často se kombinuje s panickou poruchou, ale může se vyskytovat i samostatně.

Klíčové diagnostické znaky

Strach a vyhýbání se vztahují nejméně ke dvěma typům situací:

• Veřejná doprava.
• Otevřené prostory (parkoviště, tržiště, mosty).
• Uzavřené prostory (obchody, kina).
• Fronty a davy.
• Pobyt mimo domov o samotě.

Člověk se obává nejčastěji nikoli samotného místa, ale možných důsledků příznaků úzkosti (omdlení, ztráta kontroly, ztrapnění).

Patofyziologie a učení

• Podmíněné učení: agorafobie se často rozvíjí po panických záchvatech na určitých místech; tyto kontexty se stávají signály hrozby.
• Vyhýbání a bezpečnostní chování (sedět u východu, chodit pouze s doprovodem) brání vzniku korektivní zkušenosti a udržují strach.
• Kognitivní faktory zahrnují katastrofické interpretace tělesných vjemů a podceňování vlastních zdrojů.

Neuronální okruhy se překrývají s jinými úzkostnými poruchami: zvýšená reaktivita amygdaly a inzuly, změny v prefrontální kontrole.

Funkční důsledky

• Snížení mobility a pracovní schopnosti.
• Závislost na druhých lidech v každodenních úkolech.
• Vysoké riziko sekundární deprese a zneužívání návykových látek.

Přístupy k léčbě

• Kognitivně-behaviorální terapie s graduovanou expozicí vůči děsivým situacím -- metoda první volby.
• Terapie je zaměřena na:
  • Přepracování katastrofických přesvědčení o příznacích a útěku.
  • Snížení vyhýbání a "bezpečnostního chování".
  • Zvýšení tolerance k tělesným vjemům.
• Farmakoterapie (SSRI, SNRI) může snížit bazální úroveň úzkosti a usnadnit zapojení do expozice.

Důležité je společné plánování a dávkovaná expozice, aby nedošlo k přetížení systému a aby byly zajištěny trvalé změny.

Agorafobie ukazuje, jak strach ze strachu samotného dokáže přepsat geografii života. Systematická expozice a kognitivní práce pomáhají znovu otevřít přístup k dříve vyhýbaným místům.