Pozor, všechna oddělení paměti, emocí a bezpečnosti! Pozorujeme obraz posttraumatické stresové poruchy (PTSD): vtíravé vzpomínky, flashbacky, vyhýbání a neustálou ostražitost. Naším úkolem je vrátit organismu pocit relativního bezpečí a trochu více kontroly nad reakcemi.

Situace

• Spouštěč: prožitá událost (nebo řetěz událostí), která přesáhla hranice běžné zkušenosti a možností zvládání.
• Chování: vyhýbání se lidem/místům/tématům spojeným s traumatem; výbuchy podráždění; potíže se spánkem.
• Vnitřní prožívání: náhlé flashbacky, noční můry, pocit "to se stále děje", pocit odcizení.

Úkoly operace

1. Označit, co se stalo

   • Nazvat trauma traumatem, nikoli "jsem prostě slabý".
   • Uznat: reakce (flashbacky, vyhýbání, nervozita) nejsou rozmar, ale důsledek přetížení nervového systému.

2. Snížit úroveň fyziologické ostražitosti

   • Osvojovat si krátké techniky uzemnění: vnímání opory těla, dýchání "výdech delší než nádech", vyjmenování 5 věcí, které vidíte/slyšíte/vnímáte právě teď.
   • Pokud možno vybudovat předvídatelný režim spánku, jídla a pohybu -- to vysílá mozku signál stability.

3. Postupně vracet pocit kontroly

   • Všímat si spouštěčů a plánovat, jak se u nich podpořit (koho vzít s sebou, kdy udělat pauzu, kam lze odejít).
   • Dělit úkoly na velmi malé kroky, aby mozek získával zkušenost "mohu ovlivnit alespoň něco".

4. Zapojit odbornou podporu

   • PTSD je stav, u něhož je pomoc psychoterapeuta zvláště důležitá (EMDR, expoziční terapie a další přístupy).
   • Vnímat vyhledání pomoci nikoli jako přiznání slabosti, ale jako akt péče o sebe po extrémní zátěži.

Trauma není jen to, co se stalo tehdy, ale i to, jak nervový systém žije nyní. Krok za krokem, skrze bezpečné vztahy, techniky uzemnění a terapii se mozek může přeučit: vzpomínky zůstávají, ale přestávají pohlcovat celou přítomnost.